To, čeho mohou Ukrajinci dosáhnout u jednacího stolu, závisí na jejich síle na bojišti, řekl v Oslu Jens Stoltenberg
„Zbraně jsou – ve skutečnosti – cestou k míru,“ řekl Stoltenberg a dodal: „trvalý mír nebude, pokud útlak a tyranie zvítězí nad svobodou a demokracií.“ Zdůraznil, že je třeba, aby spojenci více investovali do obrany. Odstranit závislosti na autoritářských režimech a postavit se společně za svobodu a demokracii, to je to, co je třeba udělat a i nadále Rusku ukazovat Alianční odhodlání.
ArmyMAG vám přináší přepis fascinujícího proslovu, který Stoltenberg v Oslu učinil. Důležité pasáže označujeme tučně.
Vážení,
je skvělé být na výroční konferenci Norské konfederace podniků (NHO).
Velmi dobře si pamatuji, když jsem zde byl poprvé.
Na začátku devadesátých let jako nově jmenovaný ministr pro podnikání a energetiku, jak se tehdy říkalo.
V té době byl Kalle Glad šéfem NHO a Yngve Hågensen byl vedoucím LO [Norské konfederace odborových svazů].
Moje šéfka Gro Harlem Brundtlandová [bývalá norská premiérka] mi vysvětlila, že pokud se ujistím, že Kalle a Yngve souhlasí, všechno půjde dobře.
Udělal jsem tedy, co Gro řekl – a společně jsme toho hodně dokázali.
Tomu se asi říká norský model.
Zejména si vzpomínám na restrukturalizační balíček v obci Sør-Varanger poté, co jsme zavřeli důl a peletárnu.
Jeho důležitou součástí byly velké investice do obchodu a investic přes nově otevřenou hranici s Ruskem.
Byla to nová a optimistická doba.
Padla Berlínská zeď a studená válka skončila.
Demokracie a svoboda se šířily Evropou i zbytkem světa.
Neochvějně jsme věřili v globalizaci, volný obchod a růst.
Nyní tu stojím znovu, na výroční konferenci NHO.
V úplně jiném světě.
Už žádné bourání zrezivělých zdí.
Ale stavíme nové, modernizované ploty.
Autoritářské režimy jsou na vzestupu.
Demokracie ustupuje.
Globalizace upadá.
Dnes je tato nová realita nejviditelnější prostřednictvím agresivní války prezidenta Putina proti Ukrajině.
Její brutalita mnohé šokovala.
Není však důvod být překvapen.
Věděli jsme, že tato válka přijde.
Je součástí vzorce, kdy Moskva používá vojenskou sílu k dosažení svých politických cílů.
Brutalita v Grozném.
Invaze do Gruzie.
Bombardování Aleppa.
A válka na Ukrajině nezačala loni v únoru.
Začala v roce 2014.
Ruskou anexí Krymu a útoky na východní Ukrajině.
Ale nejen tento vzorec nás nepřekvapil.
V NATO jsme také měli přesné zpravodajské informace o hromadění ruských sil podél hranic a jejich konkrétních plánech.
Tyto informace jsme zveřejnili a před možnou invazí jsme varovali několik měsíců.
Opakovaně jsme vyvinuli značné politické a diplomatické úsilí, abychom válce zabránili.
Prezident Putin se však přesto rozhodl zaútočit.
NATO bylo připraveno.
Od roku 2014 jsme provedli největší restrukturalizaci od konce studené války.
Rozmístili jsme více vojáků NATO v našich členských zemích.
Zvýšili jsme připravenost našich sil.
Vytvořili nové obranné oblasti, například kybernetickou.
A v neposlední řadě spojenci NATO více investovali do obrany.
Kromě toho jsou Finsko a Švédsko na cestě ke vstupu do NATO.
Několik hodin po invazi jsme aktivovali naše obranné plány a výrazně zvýšili naši vojenskou přítomnost, a to od Baltského moře až po Černé moře.
Nyní máme v nejvyšší pohotovosti ještě více vojáků.
Není to proto, abychom vyprovokovali konflikt, ale abychom zabránili tomu, aby se válka na Ukrajině stala plnohodnotnou válkou mezi NATO a Ruskem.
A také proto, abychom odstranili jakýkoli prostor pro nedorozumění a chybné odhady Moskvy o naší schopnosti a ochotě bránit území NATO.
Silná obrana zajišťuje mír.
NATO a země NATO také významně přispívají Ukrajině.
Norsko je jednou ze zemí, které přispívají.
Vojenská podpora, kterou Norsko poskytuje, má význam a je vnímána.
Pokud Putin na Ukrajině zvítězí, bude to pro Ukrajince tragédie.
Je to však nebezpečné i pro nás.
Vzkaz pro něj a další autoritářské vůdce bude, že pokud použijí vojenskou sílu, dostanou, co chtějí.
To nás učiní zranitelnějšími.
Nebude trvalý mír, pokud útlak a tyranie zvítězí nad svobodou a demokracií.
Války jsou nepředvídatelné.
Nelze říci, kdy a jak válka na Ukrajině skončí.
Víme však, že většina válek končí u jednacího stolu.
S největší pravděpodobností i tato.
To, čeho mohou Ukrajinci dosáhnout u jednacího stolu, závisí na jejich síle na bojišti.
Pokud tedy chceme vyjednat mírové řešení, v němž Ukrajina přežije jako nezávislá demokratická země v Evropě, nejrychlejší cestou, jak toho dosáhnout, je podpořit Ukrajinu.
Zbraně jsou – ve skutečnosti – cestou k míru.
Bez ohledu na to, kdy a jak tato válka skončí, musíme přijmout fakt, že bezpečnostní situace v Evropě se natrvalo změnila.
Režim v Moskvě chce jinou Evropu.
Chce ovládat sousední země a demokracii a svobodu považuje za hrozbu.
To staví Rusko do pozice neustálého konfliktu se Západem.
Takže i když tato válka skončí, problémy v našich vztazích s Ruskem přetrvávají.
Ukrajinské síly způsobily Rusku na Ukrajině těžké ztráty.
Rusové však opět prokázali ochotu podstoupit velké riziko a snášet velké lidské ztráty.
Již zmobilizovali 200 000 dalších vojáků.
Kromě toho víme, že mohou získat spoustu nového materiálu.
A co je možná nejdůležitější, nic nenasvědčuje tomu, že by se ambice Ruska změnily.
Kromě toho víme, že mohou získat spoustu nového materiálu.
A co je možná nejdůležitější, nic nenasvědčuje tomu, že by se ambice Ruska změnily.
Je nebezpečné Rusko podceňovat.
Dovolte mi, abych se s vámi podělil o tři lekce, které si podle mého názoru můžeme vzít již z války na Ukrajině.
Za prvé, musíme ještě více investovat do obrany.
To je poselství NATO již dlouhou dobu.
A slyšeli jste mě o tom mluvit již mnohokrát.
Nyní si také myslím, že všichni vidí, že potřebujeme silnější obranu.
S vojáky ve vyšší pohotovosti.
S moderním vybavením.
A dobře vycvičené vojáky.
To stojí peníze.
Druhým poučením je, že je nebezpečné spoléhat se na autoritářské režimy.
Není to tak dávno, co se mnozí domnívali, že nákup plynu z Ruska je čistě obchodní záležitostí.
Ve skutečnosti jde o politickou záležitost.
Jde o naši bezpečnost.
Obchod je také politika.
Tuto chybu nesmíme opakovat s jinými autoritářskými režimy.
V neposlední řadě s Čínou.
Nesmíme se učinit zranitelnými tím, že se staneme příliš závislými na kritických surovinách a výrobcích.
Nesmíme vyvážet technologie, které mohou být následně použity k našemu ohrožení.
Nesmíme ztratit kontrolu nad kritickou infrastrukturou, která je nezbytná jak pro občanskou společnost, tak pro vojenskou činnost.
Jako jsou přístavy, železnice, telekomunikace – sítě 5G.
S Čínou budeme i nadále obchodovat.
Ale musí se tak dít způsobem, který neohrozí naši bezpečnost.
Je to společná odpovědnost.
Úřady mají odpovědnost za stanovení pravidel a rámců.
Ale společnosti mají také nezávislou odpovědnost za provádění náležité péče.
Nemůžeme vycházet z toho, že každý ziskový projekt by měl být realizován – jen proto, že je ziskový.
Krátkodobé ekonomické zájmy nemohou převážit nad základními národními zájmy.
Často se říká, že válka je příliš vážná věc na to, aby byla přenechána generálům.
Stejně tak můžeme říci, že podnikatelské aktivity jsou příliš vážné na to, aby byly ponechány pouze podnikatelským lídrům.
Třetím poučením je, že autoritářské režimy zvýšily svou spolupráci.
Několik týdnů před ruskou invazí na Ukrajinu se v Pekingu setkali prezident Putin a prezident Si.
Oznámili strategické partnerství „bez omezení“.
Rusko a Čína spolu více cvičí a vojensky operují.
Rozvíjejí hospodářskou spolupráci.
A Čína ruskou invazi na Ukrajinu neodsoudila.
Naopak podporuje ruský narativ, který svaluje vinu na NATO.
A Čína poprvé podpořila požadavek Ruska, aby NATO zavřelo dveře novým členským státům.
Nejenže se posiluje spolupráce mezi Ruskem a Čínou, ale Rusko také navazuje užší vztahy s dalšími autoritářskými režimy, jako je Írán a Severní Korea.
Jedná se o odlišné režimy.
Mají však společné to, že prosazují alternativní světový řád.
Prosazují hodnoty, které porušují naši víru ve svobodu a demokracii.
V nebezpečnějším světě je o to důležitější, abychom my, kteří věříme ve svobodu a demokracii, stáli při sobě.
Ne proto, že bychom měli vždycky pravdu.
Ne proto, že bychom se nikdy nemýlili.
Ani proto, že se vždy shodneme.
Ale proto, že sdílíme stejné hodnoty.
A protože jsme mnohem silnější společně než sami.
NATO představuje 50 % světové hospodářské síly a 50 % světové vojenské síly.
Svým způsobem je to polovina světa, která se spojila, aby si navzájem zajistila mír.
A abychom i nadále zachovávali naši svobodu a demokracii.
Dokud se tedy budeme starat o NATO, bude se NATO starat o nás všechny.
Zdroj: NATO