Modernizaci vnímám jako permanentní proces, říká brigádní generál Roman Náhončík, velitel Pozemních sil AČR
Nový velitel Pozemních sil Armády České republiky, brigádní generál Roman Náhončík nám objasnil nejen priority v oblasti vyzbrojování a modernizace, ale také otázky náboru. Generál i rozebral situaci na Ukrajině v této době, kdy vše komplikuje zima, bláto a sníh.
Nesete na bedrech tíži budoucí modernizace, jak se reálně díváte na stav pozemních sil, co jim schází, vyjma techniky?
Modernizaci vnímám jako permanentní proces. Nepředstavuje jen nějakou dobu od do, právě teď něco zmodernizujeme a máme hotovo. Víme, že potřebujeme přezbrojit 7. mechanizovanou brigádu, konečně nahradit bojová vozidla pěchoty z 80. let minulého století a také zmodernizovat i náš jediný tankový prapor. Pro velitele je zásadní, abychom v rámci jednotlivých modernizací využívali jednu platformu a tím maximálně zjednodušili logistiku, opravy a zásobování náhradními díly.
Další modernizací, která již probíhá je náhrada dělostřeleckých systémů u 13. dělostřeleckého pluku. Samohybné kanónové houfnice DANA ráže 152 mm budou postupně nahrazeny houfnicemi CAESAR se standardní ráží NATO 155 mm. První kusy mají dorazit do Vyškova v roce 2025, od roku 2026 pak k samotnému dělostřeleckému pluku v Jincích.
Modernizace se týká i 53. pluku průzkumu a elektronického boje, tedy bezpilotních prostředků a průzkumných prostředků. U jednotek pluku již máme zavedeny prostředky ScanEagle, Puma a Vážka. K tomu máme zavedeny některé bezpilotní prostředky a také tzv. malé a velké bojové komplety u výsadkového pluku, 4. brigády rychlého nasazení a 7. mechanizované brigády.
Vyřeší akvizice nových BVP ze Švédska nedostatky, které pozemní síly s sebou vlečou? Měl jste možnost se s touto technikou seznámit?
Bojová vozidla pěchoty BVP-2 svoji historickou úlohu již splnila, není na nich již co modernizovat. Ta vozidla jsou skutečně již zastaralá a je potřeba je vyměnit za taková, která jsou kompatibilní s aliančními prostředky. Vozidlo CV90 je z mého pohledu dobrá volba, měl jsem možnost se s ním seznámit již před několika lety. Jedná se o rozšířenou platformu, která umožňuje určité modifikace dle našich potřeb.
Co dále je třeba modernizovat? Pokud se podíváme na Ukrajinu, poznatky, vidíme, že prim zde hraje dělostřelectvo, ruční systémy proti těžké technice, respektive NLAW atp., ale také drony.
Hlavní důraz klademe opravdu na modernizaci 7. mechanizované brigády, nové pasové bojové vozidlo, čeká nás nejen přezbrojení nejen na novou platformu tanku, ale i technické zhodnocení současných tanků T-72 M4CZ.
O dalších modernizačních projektech pozemních sil jsem se zmínil již před chvílí. Průběžná modernizace, ale probíhá i u ženijního pluku, stejně jako u našeho logistického pluku a libereckých chemiků. I tam se potýkáme se zubem času a řešíme náhradu za speciální techniku, která je třeba 40 let stará. I tam je třeba nakupovat, zavádět do armády a následně vycvičit na danou techniku personál. Díky spolupráci s Američany jsme teď třeba relativně době vybaveni pyrotechnickými roboty.
Pane generále, nechci od Vás spekulace, nicméně jak je z Vašeho pohledu obtížné válčit v zimním období, které mnohdy i znehybní techniku?
Válka v zimních období má svá specifika stejně jako válčení v noci nebo v horském terénu. Vlivy počasí a terénu stále patří mezi jedny z hlavních faktorů ovlivňující vedení bojové činnosti. Každý velitel s nimi musí počítat, zda se za daných klimatických podmínek dokáže technika přesunout z bodu A do budu B a tam dál plnit úkoly dle plánu operace. Ale zimní podmínky představují zvýšené nároky nejen na techniku, ale i na zbraně a na zimní výstroj vojáka především.
Velitelské shromáždění náčelníka Generálního štábu AČR se neslo i ve znamení podpory náboru. Generál Řehka uvedl, že armáda má silný podstav. Je to i situace u pozemních sil?
Náčelník Generálního štábu řekl, že konkrétně pozemním silám chybí tři a půl tisíce lidí. Tento deficit skutečně máme, dokonce je aktuálně ještě o malinko vyšší. Ale je potřeba si říci, že není dán nezájmem o vstup do armády. Organizační struktura pozemních sil totiž v nedávné době doznala změn. Navýšily se nám počty u praporů a tím pádem nám logicky klesla míra naplněnosti u jednotlivých útvarů. Změnila se jejich organizační struktura, kdy například jednotky 4. brigády rychlého nasazení a 7. mechanizované brigády přešly na organizační strukturu o třech četách a čtyřech bojových vozidlech v rotě. S vyšším počtem vozidel se tak navýšil počet vojáků. Není to vyvoláno uměle, jedná se o systémové opatření. Nicméně, personál musíme tak nebo tak doplnit, přitom jen část z nich můžeme doplnit z rekrutace. Další penzum lidí musíme přijmout vzdělat ve vojenských školách a následně vycvičit. Po té musí získat praxi na velitelských a štábních funkcích. V pozici velitele pozemních sil je pro mne personál hlavní prioritou.
Na závěr si Vás dovolím požádat o výhled, kam by se měla armáda, respektive pozemní síly ubírat? Jak by vypadal optimální stav, ale také co je pro to udělat?
Jako velitel pozemních sil jsem odpovědný za přípravu lidí, techniky a zbraní do operace. Pozemní síly se musí posunout z výcviku pro tzv. Non Article 5 operace do vedení operací v rámci kolektivní obrany. Jinými slovy do klasického vedení bojové činnosti, na které jsme bohužel s postupem času poněkud pozapomněli. Mám tím na mysli tradiční činnosti útok, obrana, přesuny nebo boj na zdrženou procvičované ve větších celcích, minimálně na úrovni roty, ideálně pak prapor. Naší ambicí je cvičení celého brigádního úkolového uskupení v tomto roce. Tímto směrem chci vést výcvik jednotek pozemních sil, v pořadí další prioritou je pro mě sladění jednotlivých brigádních úkolových uskupení ve vyšších celcích.
Dále tu máme výcvik se zahraničními partnery, brigáda rychlého nasazení s německou 10. obrněnou divizí, alianční cvičení v rámci našich nasazení v Pobaltí a na Slovensku. Podobně 7. mechanizovaná brigáda úzce spolupracuje s Mnohonárodní divizí Severovýchod v Polsku. Všechny tyto společné aktivity u našim vojákům v aliančním prostředí prohlubují jejich znalosti a dovednosti při plánování a vedení operací.
Rozhovor zprostředkoval major Ladislav Kabát