Íránský útok proti Izraeli pohledem experta Univerzity obrany

Ohrožení Izraele zůstává velmi reálné, i když test protivzdušné obrany byl zcela pozitivní, píše ve svém komentáři plukovník v zál. Zdeněk Petráš, analytik z Centra bezpečnostních a vojensko-strategických studií Univerzity obrany.

Útok vedený ze strany Íránu na Izrael v noci ze soboty 13. dubna na neděli 14. dubna 2024 má pochopitelně významný politický a diplomatický dopad na bezpečnostní situaci v regionu, nicméně jedná se o zajímavou skutečnost z vojensko-strategického hlediska, což pochopitelně přitahuje pozornost bezpečnostních analytiků a odborníků z oblasti teorie války a operačního umění.

Útok byl z pohledu vývoje konfliktu mezi izraelským státem a arabským světem skutečně bezprecedentním činem. Důvody nenávisti mezi íránským režimem a Izraelem jsou hluboké, ale bezprostřední důvody útoku, jak uvedl Teherán, souvisejí s náletem provedeným začátkem dubna v Damašku, při kterém byli zabiti vysocí íránští představitelé. Jednalo se však o útok, ke kterému se Izrael nepřihlásil. Írán nikdy předtím nezahájil přímý útok na izraelské území, což pochopitelně samo o sobě vyvolává obavy, že by tento útok mohl dohnat Blízký východ do regionální války.

Demonstrace síly nebo slabosti?

K čemu tedy došlo při vedení íránských útoků proti Izraeli? Nepříliš efektivní íránský přístup spočívající ve vedení útoku raketami a bezpilotními letouny přímo z vlastního území umožnil izraelskému velení snáze zachytit a eliminovat velkou část íránského útoku. Zdá se, že ačkoli byl útok pro Teherán nevyhnutelný, Írán se znovu snažil vyhnout otevřené totální konfrontaci s Izraelem. Ostatně útok předem indikovaly nejenom zpravodajské služby, ale i informace médií, které tak neutralizovaly jakýkoli překvapivý efekt takovéto akce. Konkrétně už v pátek 12. dubna 2024 Wall Street Journal uvedl, že k útoku dojde během následujících 24 až 48 hodin. Tato informační kampaň umožnila Izraeli a jeho spojencům adekvátní přípravu.

Izraelská armáda uvedla, že 99 % z přibližně 300 dronů a raket vypuštěných Íránem bylo zachyceno a eliminováno. Írán vypustil 170 sebevražedných dronů, z nichž žádný nevstoupil do izraelského vzdušného prostoru (většinou byly sestřeleny na obloze Sýrie a Jordánska) a 30 řízených střel, z nichž 25 sestřelilo izraelské letectvo a americké a britské síly rozmístěné v regionu. Teherán také odpálil 120 balistických střel, nejobávanějších zbraní v íránském arzenálu, protože jsou schopny dosáhnout židovského státu rychle, nikoli až po několika hodinách. Mnoho jich bylo sestřeleno systémem protivzdušné obrany Arrow.

Střely a drony, které se dokázaly vyhnout izraelské protivzdušné obraně, zasáhly město Nevatim, východně od Beerševa, aniž by došlo k obětem na životech. Nejednoznačný výsledek tak masivního útoku může způsobit opačný účinek, neumožní nastavit jakékoliv odstrašení a promítne na Teherán obraz slabosti, který by mohl přimět Izrael k dalšímu důraznému protitahu.

Z vojenského hlediska jsou bezpilotní letouny, řízené střely a balistické střely použité v operaci zbraněmi, kterým může izraelský systém protivzdušné obrany „Iron Dome“ v kombinaci se vzdušnými silami Spojených států, Francie a Velké Británie čelit poměrně snadno. Není však jasné, jakou palebnou silou by Írán mohl disponovat, pokud by chtěl skutečně způsobit rozsáhlé škody na nepřátelském území.

Jaké scénáře mohou nyní nastat?

Teherán zvolil řešení na půli cesty mezi symbolickým a konkrétním aktem ozbrojeného útoku. Virtuální válka mezi Izraelem a Íránem se tak na pár hodin změnila ve válku skutečnou. Útok, který v noci zahájil Írán, neměl z vojenského hlediska významné důsledky. Místní i mezinárodní pozorovatelé dva týdny spekulovali, zda na dosavadní vývoj situace Teherán odpoví symbolicky, či zda tento vývoj nevyvolá další eskalaci regionálního násilí. Írán tedy zahájil bezprecedentní útok ze svého vlastního území, aniž by se spoléhal na své další spojence, např. Hizballáh, nebo na jiné proíránsky orientované skupiny operující v tomto regionu. Ale zároveň to byla poměrně očekávaná reakce, a je možné jen spekulovat, zda vojensky způsobila takové škody, aby ospravedlnila případnou izraelskou protireakci. Na politické úrovni jsou však důsledky velmi významné pro Íránskou islámskou republiku stejně jako pro Izrael a obecně pro budoucí scénáře na Blízkém východě.

Hovořit na tomto místě o čistě symbolické operaci je však nevhodné. Z politického hlediska proto, že to znamená minimalizovat masivní válečný akt proti Izraeli, který by mohl způsobit tisíce obětí, kdyby nebyl účinně zachycen. Z hlediska válčení je Teherán jistě schopen provádět zákeřnější nálety, možná z více míst v regionu, zahrnujících také základny v Sýrii, Libanonu, Iráku a Jemenu, a proto dávajících méně času na zachycení. Ohrožení Izraele tedy zůstává velmi reálné, i když test protivzdušné obrany byl zcela pozitivní. Není náhodou, že americký prezident Joe Biden mluvil o „vítězství“. Ve prospěch jeho tvrzení hovoří i efektivita amerických zpravodajských služeb, které s velkou přesností předpovídaly vojenské kroky nepřátelských zemí. Nárůst napětí mezi Izraelem a Íránem se časově shoduje s prvním konkrétním vojenským stažením Tel Avivu z Pásma Gazy po šesti měsících. V neděli 7. dubna 2024 izraelská armáda oznámila, že stáhla své pozemní síly z oblasti města Chán Júnis na jihu palestinské enklávy po měsících náletů a pozemních operací, které zanechaly velkou část města v troskách. Izrael uvedl, že jednotky izraelské armády ukončily svou misi v Chán Júnis a opouští Pásmo Gazy.

Izraelská armáda však upřesnila, že i nadále bude v příslušných oblastech Pásma Gazy provádět operace s použitím inteligentní munice k eliminaci vedlejších škod na civilním obyvatelstvu. Otevřená konfrontace s Íránem nyní přivádí pozornost zpět na jinou frontu, zatímco v Gaze nebylo dosaženo cíle porazit Hamás, natož osvobození všech izraelských rukojmích. Dramatická nejistota ohledně strategických vojenských kroků v příštích hodinách však nezmizí. Otevřenou otázkou zůstává, co vlastně bylo ústřední íránskou snahou, která podmiňovala útok. Snaha o zlepšení vlastního obrazu? A na straně druhé, bude Izrael vojensky reagovat? A do jaké míry? Americká média uvádějí, že izraelský válečný kabinet ještě neurčil, zda a kdy dojde k izraelskému protiútoku v reakci na íránskou ofenzívu, ale faktem zůstává, že USA se nejeví připraveny aktivně podporovat Izrael. Washington dal jasně najevo, že nebude podporovat další odvetná opatření proti Teheránu. Ostatní hlavní mezinárodní aktéři od Ruska po Čínu zatím zůstávají stranou, i když není tajemstvím, že blízkovýchodní krize podporuje jejich ambice oslabit vnitřní soudržnost zemí Západu, zejména pokud jde o konflikt na Ukrajině.