Lokomotiva u ženistů získala nový nátěr. Desítky litrů barvy a stará technika prokoukla

55 litrů barvy, 25 litrů odmašťovadla, 5 balení hadrů, 5 ocelových kartáčů, 28 štětců a jedna pasta na zuby – to všechno, a ještě mnohem víc, bylo zapotřebí ke zbroušení a natření celé lokomotivy novým lakem. Místo původního nátěru z roku 1984 tak lokomotiva během tří měsíců intenzivní práce získala úplně novou fasádu.

Lokomotiva, která je majetkem Armádní Servisní příspěvkové organizace Praha (AS-PO), se do Bechyně dostala z vojenského útvaru Týniště nad Orlicí. „V Bechyni se na ní pak provedla kompletní údržba, jako vyčištění, promazání, kontrola, přetěsnění i větší opravy, které řeší CZ LOKO Letohrad,“ upřesnil jednotlivé fáze „regeneračního procesu“ Václav Šafář, školitel strojvedoucích a technik lokomotiv AS-PO.

Při údržbě místního strojvedoucího napadlo, že by si lokomotiva zasloužila i nový plášť. „S tím souviselo odmaštění celého povrchu mašiny, broušení a samotné natírání – to už byla nakonec i zábava,“ popsal postup při výměně laku strojvedoucí u 15. ženijního pluku rotmistr Petr Kameník. Kromě klasického materiálu v rámci údržby využil např. i zubní pastu. „Mě tohle učili strojvedoucí z parních lokomotiv, když si tím leštili staré lucerny a veškeré měděné povrchy na lokomotivách. Existují i speciální drahé přípravky na vyleštění chromovaných částí u světel, ale v rámci šetření jsme použili starou taktiku starých mazáků a zakoupil jsem pastu na zuby a dokázala zázraky,“ dodal Kameník.

Barevné rozložení nového nátěru a jednotlivé tvary odpovídají podobě lokomotiv z výroby, kdy ještě sloužily u železničního vojska. Za návrhem stojí Václav Šafář. „Obnovili jsme původní nátěr, doplnili ještě znakem 15. ženijního pluku, a navíc jsme lokomotivu pojmenovali Terezka po dceři zdejšího strojvedoucího.“

Lokomotiva je pro vojsko stále nezbytným dopravním prostředkem. Převáží techniku na cvičení nebo zahraniční mise, slouží vojákům k výcviku tzv. vagónování neboli nakládce vozidel na vagóny. „Zrovna nedávno jsme přivezli naši techniku ze zahraniční operace v Lotyšsku. Nakládali jsme tu i naše kolegy ze Strakonic, kteří odjížděli do Polska,“ přiblížil využití železniční dopravy v rámci Armády České republiky rotmistr Kameník.

Bechyňská mašina patří mezi dalších 30 lokomotiv, které v 80. letech vyrobila pro armádu firma ČKD. 64 tunová lokomotiva 742 517 – 6 s motorem K6S230 DR a maximální rychlostí 90 km/h utáhne až 2500 tunový náklad. Dříve patřila k železničnímu vojsku, které vzniklo po 2. světové válce a mělo spoustu lokomotiv, se kterými vojáci stavěli civilní tratě, mosty a další. „Železniční vojsko zaniklo v roce 1993, kdy vznikla stavební obnova železnic. Na vojenských útvarech ale zůstaly lokomotivy, které za bývalého režimu tajně objednávalo ministerstvo národní obrany. Tyto mašiny neopouštěly vojenské útvary. Byly určené pro letiště na zbrojení letadel a pro muniční sklady na převoz munice. Nakonec majetkově spadli nejprve pod vojenský vlečkový úřad a pak pod AS-PO,“ přiblížil historii nejen bechyňské lokomotivy Václav Šafář.