Stoltenberga nahradil po deseti letech v čele NATO Rutte

Mark Rutte se ujal úřadu generálního tajemníka NATO. V sídle NATO v Bruselu ho přivítal odcházející generální tajemník Jens Stoltenberg, kterému po deseti letech končí mandát. Rutte a Stoltenberg položili věnec během ceremonie u památníku NATO padlým.

Na zvláštním zasedání Severoatlantické rady pan Stoltenberg formálně předal generálnímu tajemníkovi Marku Ruttemu. „Je pro mě velkou ctí být zde a převzít funkci generálního tajemníka NATO,“ řekl pan Rutte, než poděkoval spojencům za to, že mu svěřili odpovědnost za vedení Aliance v nadcházejících letech.

Generální tajemník Rutte nastínil své tři priority pro Alianci. „První je udržet NATO silné a zajistit, aby naše obrana zůstala účinná a důvěryhodná proti všem hrozbám,“ začal. „Mojí druhou prioritou je posílit naši podporu Ukrajině a přiblížit ji stále více NATO, protože bez silné, nezávislé Ukrajiny nemůže být v Evropě žádná trvalá bezpečnost,“ pokračoval a dodal, že „jeho třetí prioritou je posílit naše partnerství. “ ve více propojeném světě.

Generální tajemník také vzdal hold svému předchůdci, když označil jeho funkční období za „příkladné“ a dodal, že „dnes je NATO větší, NATO je silnější a jednotnější než kdy jindy, a to z velké části díky vašemu vedení“.

Stoltenberg ve svých poznámkách na rozloučenou ocenil pragmatismus pana Rutteho a jeho dovednosti v budování konsensu a zároveň poznamenal, že „neděláte kompromisy z našich hodnot a zásad“. Ocenil také „osobní závazek svého nástupce k našemu transatlantickému svazku. A vaši neochvějnou podporu Ukrajině.“

Předání bylo ve znamení slavnostního předání historické paličky.

Mark Rutte

V letech 1979–1985 absolvoval gymnázium zaměřené na umění. Původně chtěl vystudovat konzervatoř a stát se koncertním klavíristou. Roku 1992 ukončil studium na Leidenské univerzitě, kde získal titul magistra v oboru historie. Poté začal pracovat v soukromém sektoru jako manažer firem Unilever a Calvé. V letech 1997–2000 byl zaměstnancem Van den Bergh Nederland, člena skupiny Unilever. V roce 2000 se stal členem Corporate Human Resources Group a od roku 2002 vedl oblast lidských zdrojů pro IgloMora Groep, opět patřící Unileveru.
V letech 2002–2004 působil jako státní sekretář (náměstek ministra, který je členem vlády) práce a sociálních věcí, poté dva roky 2004–2006 jako státní sekretář pro vzdělání, kulturu a vědu.
Po parlamentních volbách v červnu 2010 sestavil jako lídr VVD koaliční menšinový kabinet spolu s Křesťanskodemokratickou výzvou (CDA) za podpory Strany pro svobodu (PVV), který byl jmenován královnou 14. října. Po předčasných parlamentních volbách v září 2012 sestavil znovu jako lídr VVD další vládu, tentokrát většinovou koalici společně se Stranou práce.
V březnu 2024 pohrozil uvalením sankcí na Izrael, pokud izraelská armáda zahájí rozsáhlou invazi do Rafahu v Gaze s tím, že útok by měl pro Izrael „politické důsledky“. V červnu 2024 byl zvolen novým generálním tajemníkem Severoatlantické aliance, přičemž funkce se ujal 1. října téhož roku, když nahradil dosavadního generálního tajemníka Jense Stoltenberga.