Protiletadlovci v peřejích. Ani tam se vojáci neztratí

Na vodním kanále v Českém Vrbném v Českých Budějovicích pravidelně měří své síly nejlepší závodníci, ať už při Mistrovství ČR nebo v rámci Mistrovství Evropy. Před pár dny sem zavítali i příslušníci 25. protiletadlového raketového pluku ze Strakonic, aby ve zdejší divoké vodě trénovali záchranu tonoucího, dopomoc indisponovanému plavci i ovládání plavidel.

„Výcvik v těchto podmínkách je pro účastníky náročný zejména po psychické stránce. Jde o to, aby se zbavili případného psychického bloku a překonali prvotní strach. Hodně pomáhá, když jim některý z instruktorů nejprve předvede, jak se to má dělat,“ uvedl instruktor vojenského plavání rotmistr Jaroslav Dudek. Nejistí jsou vojáci zpravidla při prvních skocích do rozbouřené vody. Prubířským kamenem, který hodně prověří psychiku vojáků, je podle rotmistra Dudka okamžik, kdy si vojáci zkusí sjet kanál jen sami v záchranné vestě, tedy bez raftu.

Překonávám sama sebe, říká zkušená plavkyně

Že se jedná o jednu z nejnáročnější částí výcviku, potvrdila i četařka Veronika Bubeníková. „Člověk se často ocitá pod vodou a má málo času se nadechnout. Kolikrát se naloká vody,“ popsala, co vojáci zažívají při sjezdu kanálem měřícím přes půl kilometru. I jako zkušená plavkyně má respekt před rozbouřenou vodou. „Když jsem to poprvé viděla z břehu, říkala jsem si, že to bude pohoda. Jak jsem ale nakonec byla překvapená,“ zavzpomínala na svůj první sjezd peřejemi. „Pokaždé s tím bojuji a překonávám sama sebe,“ dodala četařka Bubeníková.

Na kanále v Českém Vrbném se vojáci zdokonalovali v tom, co se již předtím učili v klidnější vodě. „Naživo si ověřili, jestli jsou schopni vyrovnat se s pocitem vody, jak tomu my říkáme,“ sdělil rotmistr Jaroslav Dudek. „Když se lidem dostane do obličeje voda, mají tendenci si mnout oči, zacpávat nos a podobně. Při skrytém plavání, které se vojáci v tomto kurzu také učí, se jedná o výrazný demaskující prvek, který by je při bojové činnosti mohl prozradit,“ vysvětlil strakonický instruktor.

Škemrali, aby mohli jet ještě jednou

Přestože jako instruktor působí již šest let, dobře si pamatuje na své začátky. „Když jsme sjeli kanál, škemrali jsme, abychom si to mohli zkusit ještě jednou, bez ohledu na to, jestli pršelo a bylo 12 stupňů Celsia,“ zavzpomínal na své první kurzy vojenského plavání. Zároveň prozradil, že s partou vojáků, které pojí stejná vášeň k této jedné z disciplín speciální tělesné přípravy, se pravidelně potkávají při dalších kurzech.

Vojenské plavání se stalo jeho srdeční záležitostí i proto, že se při něm člověk neustále zdokonaluje. „Plavecké dovednosti lidí v dnešní době nejsou moc dobré. Možná se udrží na hladině, ale chybí jim plavecký styl a neumí plavat pod vodou,“ potvrdil rotmistr Dudek, že tyto nedostatky jsou samozřejmě vidět i u vojáků. „Nejprve absolvují základní kurz, následně zdokonalovací a ty nejlepší pak čeká kurz pro instruktory. Je skvělé sledovat, jak se vojáci každým dalším kurzem zlepšují a jaké dělají pokroky. To mě v mé činnosti žene dopředu,“ prozradil rotmistr Dudek, jehož vysněnou metou do budoucna je stát se vedoucím instruktorem vojenského plavání.

Kdyby to zachránilo jen jeden lidský život, má to smysl

Výcvik na kanále v Českém Vrbném završil týdenní kurz, ve kterém se vojáci učili, jak se správně a bezpečně pohybovat ve vodě a překonávat vodní překážky. Nacvičovali proto i různé techniky brodění, cvičili se v ovládání plavidel. Učili se i to, jak zachránit tonoucího nebo pomoci vysílenému plavci. „Tyto dovednosti mohou vojáci využít i v civilním životě. A kdyby to pomohlo zachránit třeba jen jeden lidský život, má to smysl,“ dodal rotmistr Jaroslav Dudek.