Hrdinové z Klatov

Četaři Vladimír Kecek a Karel Sirný ze 142. praporu oprav nedávno pomohli starší ženě ve vážném stavu, která zkolabovala poblíž klatovské nemocnice. Dostala oboustrannou plicní embolii, k níž se přidal epileptický záchvat. Nebýt příbuzného, který poslal veliteli útvaru děkovný dopis, nikdo by o jejich činu netušil. Oba navíc pomáhají i jinak – jsou pravidelnými dárci krve.

„Kdyby nepřišel dopis, ani bychom o tom nevěděli,“ říká velitel 142. praporu oprav podplukovník Karel Řezáč. „Svým chováním oba ukázali, že skutečný voják není jen ten, kdo nosí uniformu, ale ten, kdo neváhá pomoci, když je to potřeba. Jejich bezprostřední reakce je příkladem nejen pro kolegy ve službě, ale i pro širokou veřejnost, a zaslouží si uznání a respekt,“ dodal velitel praporu, který oba vojáky ocenil písemnou pochvalou. Zachráncům posléze osobně jménem celé rodiny poděkoval Oldřich Kalina, jehož mamince vojáci pomohli.

Ve správný čas na správném místě

Četaři Vladimír Kecek a Karel Sirný pravidelně darují krev. Když letos 22. ledna před polednem opouštěli nemocniční areál, všimli si starší ženy, která vypadala, jako by objímala kmen stromu.

„Napadlo nás, že možná jen odpočívá, ale přišlo nám pravděpodobnější, že něco není v pořádku. Proto jsme se šli přesvědčit, zeptat se, zda nepotřebuje naši pomoc,“ vzpomíná četař Vladimír Kecek. Když k ní přistoupili, bylo jasné, že situaci vyhodnotili správně. Paní byla bledá, lapala po dechu a téměř se neudržela na nohou.

„Řekla nám, že se necítí dobře, ale téměř jí nebylo rozumět, špatně se jí mluvilo. Když jsme ji chtěli podepřít, vůbec se neudržela,“ popisuje situaci jeho kolega, četař Karel Sirný. Vojáci začali ihned jednat, protože poznali, že situace je vážná. Jeden vzal ženu do náruče, druhý posbíral osobní věci a běžel otevřít dveře a přivolat výtah.

„Když jsme ji položili na lůžko v ordinaci, dostala epileptický záchvat. Zatímco lékařka připravovala injekci, my jsme asistovali u paní a hlídali, aby z lůžka nespadla,“ doplnili vojáci. Později se ukázalo, že žena trpěla oboustrannou plicní embolií a šlo o minuty. Díky zájmu a instinktu vojáků a jejich pohotové a rychlé pomoci je nyní paní v pořádku. O svém činu na útvaru nemluvili, považovali to za běžnou věc, kterou by na jejich místě udělal každý.